Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Na úvodním obrázku našich stránek vidíte zleva mladou paní, která, ač bez dětí, prožívala se svým manželem hezký život. My tuto paní poznali v době, kdy jí k devadesátce zbývalo jen pár roků. Přesto, jak můžete vidět na obrázku zprava, zůstala stále pohlednou, i když poněkud smutnou ženou. Ne nemoci, které se obvykle váží k pokročilému věku, ale osamělost byla důvodem k jejímu smutku. Půlku života, neuvěřitelných 45 let, žila jako vdova. Z jejího života se postupně vytráceli přátelé a známí. Paní, která kdysi žila plným společenským a kulturním životem, zůstala uzavřená ve svém bytě plném předmětů, ke kterým se jí vázaly vzpomínky. Předmětů, na které usedal prach, a který každý den pečlivě stírala. Její byt plný hnědošedých fotografií a obrázků byl prosycen vzpomínkami a letitými zkušenostmi. Chtěla je někomu předat. Ale dlouho nebylo komu. Ne proto, že by nikoho nezajímaly, ale proto, že o této ženě nikdo nevěděl. Do té doby, než zůstala odkázaná na pomoc druhých. Ve své nemoci paradoxně ožila. Zase k ní přicházeli lidé. Pravidelně. Pomohli a vyslechli. Konečně tu byl někdo, kdo ji doprovodil na procházku. Sice jen kousek za dům – ale hlavně na vzduch a za sluncem. Přicházel někdo, komu mohla uvařit kávu, posedět s ním a vyprávět…

 

o činnosti občanského sdružení pomocník v akci

 

Občanské sdružení POMOCNÍK v akci vzniklo v září 2009 a založili ho bývalí pracovníci Oblastní charity Pardubice v čele s bývalým ředitelem, kteří chtějí využít svých zkušeností a realizovat aktivity, které nejsou doposud plně zajišťovány.

 

Činnost vychází z dlouholeté zkušenosti v sociálním působení a řeší problematiku osob nebo skupin občanů, kteří se nacházejí v situaci, kdy z důvodu stáří, zdravotního postižení, nebo jiného sociálního hendikepu nemají sílu nebo schopnost si zajistit sami potřebnou pomoc. Systém sociální pomoci vycházející ze zákonů předpokládá, že si o tuto pomoc dotyčná skupina nebo osoba buď sama požádá, nebo že o ní požádá někdo z blízkého okolí, popř. osoba blízká, případně ji vyhledají pověření pracovníci příslušné obce nebo obecního úřadu. Ze zkušenosti vyplývá, že toto plně nefunguje, a že mnohdy zůstávají občané bez pomoci po dlouhou dobu a upadají tak do zhoršující se tíživé situace. Zároveň, ve většině případů, tento systém řeší sociální problémy pouze z pohledu zdravotních postižení, ale vlastní sociální znevýhodnění neřeší buď vůbec, případně  nedostatečně.

 

Činnost sdružení se zaměřuje na tyto cílové skupiny:

 
a)  pomoc osamělým občanům, kteří se nacházejí v hraniční fázi, to znamená situaci, kdy jsou sice ještě schopni přežívat v domácím prostředí, ale již omezeně, nebo v nedůstojných podmínkách, a přitom si nejsou schopni zajistit potřebnou pomoc spočívající ve vybavení žádostí o poskytování sociálních služeb, apod.
b)  pomoc občanům, kteří jsou sice po zdravotní stránce způsobilí, tudíž nemají nárok na poskytování sociálních služeb, ale z důvodu sociálního znevýhodnění nejsou schopni základního životního fungování a z dané  situace se pozvednout (ztráta blízké osoby, ztráta zaměstnání, nerovné zacházení, vážné rodinné problémy, apod.)
c)  pomoc skupinám osob, které mají podobné problémy (např. stejný druh zdravotního postižení), ale nemají nikoho, kdo by zorganizoval pomoc.
d)  prevence domácího násilí, diskriminačního – nerovného zacházení, drogové závislosti, apod.
e)  ostatní pomoc jako je např. pomoc při jednání s institucemi, která nemohou občané cílových skupin zvládnout (řešení reklamací, zprostředkování právních služeb, apod.), doučování dětí v sociálně slabších rodinách, kde rodiče pomoc dětem nezvládají, aj.  
 

Těmto osobám nebo skupinám osob, které tvoří naši cílovou skupinu, většinou nemá kdo poskytnout pomoc, nebo organizační zázemí. Lidé z blízkého okolí – sousedé, občané v panelácích, obcích, apod. si těchto občanů většinou nevšimnou, a tak někteří lidé žijí často v naprosto nedůstojných podmínkách a za velkého fyzického i duševního utrpení, a to bez možnosti kontaktu, např. s osobami podobného hendikepu. Jedná se např. o osoby neslyšící, postižené ztrátou zraku, osoby osamělé, sociálně znevýhodněné apod.

Usilujeme o to, abychom jim poskytovali nejen kvalitní a odbornou pomoc, ale zároveň i lidsky hodnotnou podporu.

 

 

 

 

Úhrady za provedené služby podle zákona

11. 10. 2010

Úhrady za pečovatelské úkony se řídí zákonem č. 108/2006 Sb. a jeho vyhláškou 505/2006 Sb. V případech hodných zřetele, u občanů, kteří prokazatelně žijí s nízkými příjmy a jejichž situace vyžaduje poskytování většího počtu úkonů , lze v případě, že to finanční situace organizace dovolí, stanovit úhrady nižší. Podmínkou však je plné vyčerpání příspěvku na péči, který klient pobírá, tzn. 800,- Kč v I. stupni závislosti, 4000,- Kč ve II. stupni, 8000,- Kč v III. stupni a 12000,- Kč v nejvyšším stupni závislosti.

 
Celý příspěvek | Rubrika: - Ceník | Komentářů: 0

Středisko POMOCNÍKOVA PARTA

23. 8. 2010

Jak je to s placením? Podívejte se na níže uvedený ceník. 

 
Celý příspěvek | Rubrika: - Úhrady nákladů | Komentářů: 2

Co znamená být KOSP

23. 4. 2010

Vážíme si každého, kdo není lhostejný ke svému okolí. Jsme si vědomi toho, že takoví lidé v dnešní době začínají být vzácností. Přečtěte si informace o Kontaktních osobách sociální pomoci (KOSP)

 
Celý příspěvek | Rubrika: - Co znamená být KOSP | Komentářů: 0

Veřejný závazek Patronátní pečovatelské služby POMOCNÍK

6. 3. 2010

Veřejný závazek deklaruje poslání a cíle sociální služby a upřesňuje, komu je určena.

 
Celý příspěvek | Rubrika: - Veřejný závazek | Komentářů: 0

Pomůžeme se zavedením, ovládáním a údržou počítače

5. 3. 2010

O výhodách informačních technologií (výpočetní technika-počítače-internet-elektronická pošta) se dnes už dobře ví i mezi seniory a osobami se zdravotním postižením. Problémem však zůstává zřízení této technologie v jejich domácím prostředí, uživatelské používání a údržba. Středisko POMOCNÍKA  "Pomocníkova parta" zde nabízí podporu. V případě, že si s počítačem nebudete rozumět, obraťte se na nás.

 
Celý příspěvek | Rubrika: - Pomoc s počítačem | Fotografie: Pomoc s počítačem | Komentářů: 0

O genocidě v Kambodži

5. 2. 2010

Až nám bude někdy těžko, vzpomeňme si na to, o čem ve svém  vyprávění napsala  paní Kem. Autorka je krásná, vzdělaná žena, která v naší zemi našla azyl.

Domníváme se, že by se nemělo zapomínat na události, které  před 35 lety způsobily utrpení statisícům nevinných lidí v zemi pro nás tak vzdálené - v  Kambodži.